Jeho dílo je tajemně temné a vyniká mezi tisíci jiných. Jmenuje se Radiolight a stojí za ní Krištof Knesl. Teprve jednadvacetiletý herní vývojář a student hledá inspiraci pro svůj videoherní debut v osmdesátých letech: „Inspiroval jsem se také Stephenem Kingem a Davidem Lynchem“.
Videohry jsou megabyznys. Všude se můžete dočíst o milionech prodaných vysokorozpočtových her, jako je Kingdom Come 2. Jen na Steamu, největším internetovém obchodě s počítačovými hrami, vychází každý měsíc kolem 2 000 (!) nových her. K tomu si připočtěte další obchody a konzole. V této záplavě je stále těžší a těžší zaujmout alespoň zlomek herního publika. Kryštofu Knešlovi se to – relativně – podařilo.
Nedávno na festivalu herních dem na Steamu představil hratelnou modifikaci svého mystického hororu Radiolight – a už si ji vyzkoušelo více než 10 000 lidí. Dvakrát tolik lidí si hru přidalo na seznam přání, aby si připomněli, že si ji mají koupit, až vyjde plná verze. „Chtěl jsem se dostat na seznam 10 000 přání. Dvakrát větší číslo mě opravdu nadchlo. Zároveň jsem spokojen s délkou hry: demo zvládnu projít za 15 minut, ale většina lidí ho hrála 40 minut a více, což svědčí o tom, že je hra zaujala a chtěli vše prozkoumat,“ uvádí.
Nejsou to žádné milionové částky, ale mluvíme o debutu mladého vývojáře. Na Radiolightu pracuje čtvrtým rokem a do herního světa se opatrněji podíval už dříve. A Radiolight tak měl zůstat experimentem. „Ale čím víc jsem to zkoušel, tím víc to rostlo,“ vzpomíná Knesl.
„Moje vize je dost velká a vývoj v jednom člověku je velmi obtížný. V jednu chvíli jsem programátor, v další chvíli jsem spisovatel, v další chvíli jsem designér. Většina mé práce vznikla během práce na obálce, kdy jsem měl možnost se jí plně věnovat. A dnes, když pomalu dokončuji studium IT,“ dodává jednadvacetiletá autorka.
V každém případě se nechal inspirovat nejrůznějšími zajímavými jmény. „Považuji se za velkého fanouška americké hororové estetiky 80. let, včetně slasherů a mysteriózních příběhů té doby,“ říká. „Ta éra pro mě má zvláštní kouzlo, a to nejen po vizuální stránce. Tehdejší technologie nebyly tak vyspělé a spolehlivé jako dnes, lidé byli mnohem izolovanější,“ dodává Knesl.
Radiolight to vše odráží: hra, odehrávající se v roce 1985, se točí kolem ztraceného dítěte a podivných signálů… „Byly to právě vysílačky a vysílačky, které mě obzvlášť fascinovaly. Jsou hlučné, mají omezený dosah a poměrně často selhávají. To umožňuje přirozeně stupňovat napětí,“ poznamenává autor. Kde sehnat mobilní telefon a přivolat pomoc? „Musíte se spolehnout na vysílačku, která může zachytit i věci, které by tam vůbec neměly být.“ Děsivé!
Kromě reálií z doby před 40 lety však Knessle čerpá také z popkultury různých věkových kategorií (nebo mladších). „Inspiroval mě televizní seriál ‚Twin Peaks‘ a další výtvory velkého Davida Lynche s jeho znepokojivou atmosférou maloměsta,“ vzpomíná na nedávno zesnulého kultovního režiséra. „Také ‚True Detective‘ se svými nezapomenutelnými dialogy, maloměstské horory Stephena Kinga a konečně „‚Stranger Things‘ se svým živým obrazem Ameriky 80. let,“ vyjmenovává.
Znalce videoher zaujme zmínka o hře Firewatch, která kombinuje napětí s vynikajícím vyprávěním příběhu včetně rozhlasu. A staromilce internetových fór potěší další nepříliš častý zdroj inspirace: „Rád také vyhledávám různé obskurní folklorní příběhy, které lidé sdílejí například na Redditu. Ale Radiolight je v podstatě hra, která vznikla na základě určitého pocitu a vize, která se nedá vyjádřit slovy a inspirací.“
Plná verze Radiolightu vyjde na PC (a snad i na konzolích) v blízké budoucnosti a vydání pomůže i dohoda s vydavatelem Iceberg Initiative, díky níž se Knesl bude moci soustředit hlavně na samotný vývoj. I když se pravděpodobně bude stále podílet na marketingu. „Je důležité dostat se do povědomí hráčů, aby hra měla nějakou šanci na virální šíření. V dnešní době je pro malou hru snadné zapadnout na trhu. S Radiolight jsme obešli spoustu streamerů a hra se přes ně šíří velmi dobře,“ vysvětluje strasti malých herních vývojářů.
„Do budoucna bych rád pokračoval v samostatné práci. Rád mám nad projektem tvůrčí kontrolu. Vždycky jsem snil o vlastním studiu, kde bych mohl realizovat další nápady,“ říká. Doufejme, že mu to vyjde, protože tento jeho nápad vypadá zajímavě.
